Dorty peče dál, ale svůj životní styl už upekla jinak
Petra - každý den vstává brzy ráno. Pracuje jako kuchařka, tedy v prostředí, kde je jídlo doslova na každém kroku, a ve volném čase navíc peče dorty. Možná by se mohlo zdát, že právě její profese je jednou z největších překážek na cestě ke změně životního stylu.
Přesto se jí podařilo něco, na co může být právem pyšná. Díky úpravě stravovacích návyků, vytrvalosti a pravidelnému nordic walkingu výrazně zhubla.
Její cesta rozhodně nebyla vždy jednoduchá. O to víc může být inspirací pro všechny, kteří mají pocit, že kvůli své práci, nedostatku času nebo každodenním povinnostem nemají šanci něco změnit.
V dnešním rozhovoru si povídáme o tom, co ji přivedlo k rozhodnutí změnit svůj životní styl, jak se jí dařilo odolávat nástrahám práce v kuchyni, co jí pomohlo vydržet a jakou roli na její cestě sehrál nordic walking.
Můžeš nám na úvod přiblížit, jak vypadá tvůj běžný den?
Asi jako u kohokoliv jiného. Ráno jdu do práce, po práci domácnost, rodina, děti.
Někdy si jdu zasportovat, někdy na skupinový trénink, někdy máme rodinné akce...
Vstáváš každý den poměrně velmi brzy ráno, pracuješ v kuchyni a ve volném čase ještě pečeš dorty pro kamarády, přátele, rodinu. Jak se ti daří všechno skloubit?
Musím to skloubit. Když chci vše stihnout, musím každý den dobře plánovat. V podstatě do poslední hodiny :-)
Jídlo je vlastně velkou součástí tvého pracovního i volného života. Vnímala jsi někdy právě tohle jako překážku při hubnutí?
Vnímala. Moc (směje se). Opravdu moc. Dřív jsem neustále někde něco uzobávala a byl pro mě opravdu velký problém s tím přestat.
Vzpomeneš si na okamžik, kdy sis řekla, že chceš něco změnit? Co bylo tím hlavním impulsem?
Hlavním impulsem bylo to, že jsem se začala stydět sama za sebe. To bylo to, co mě donutilo ke změně.
Bylo to rozhodnutí, které přišlo ze dne na den, nebo jsi ke změně dozrávala postupně?
Postupně. Za život jsem držela spoustu diet a vždycky jsem se snažila nějaká kila shodit. Pokaždé jsem si říkala zítra začnu a zítra začnu a zítra začnu... a ke změně jsem dozrávala postupně.
Jak ses cítila na úplném začátku? Převládalo nadšení, obavy, nebo třeba pochybnosti, jestli to vůbec dokážeš?
Cítila jsem se hrozně. Styděla jsem se před lidmi, že jsem červená, zpocená, zadýchaná. Bylo to pro mě velmi těžké a nekomfortní. Člověk má v životě hodně překážek, které chce překonat a v mém případě byla tohle jedna z nich. Chtěla jsem zhubnout a to mě hnalo dopředu.
Co bylo první, co jsi ve svém životním stylu začala měnit?
Jídlo. Hlavně jídlo. Hubnutí začíná v kuchyni. Špatný jídelníček nejde přecvičit. Nejdřív jsem nakupovala jiné potraviny a pak jsem z nich začala vařit.
Musela jsi kvůli hubnutí výrazně změnit jídelníček, nebo šlo spíš o postupné úpravy?
Okamžitě změnit. Výrazně (směje se) a teď hned. Když jsem byla rozhodnutá ke změně a měla jsem v hlavě přecvaknuto, věděla jsem, že musím začít jídlem, že ho musím změnit. Pravidelnost a kalorický deficit.
Co pro tebe bylo nejtěžší?
Začít se mít znovu ráda. Styděla jsem se za sebe a tohle jsem musela změnit. Negativní mysl nikdy nepřinese pozitivní výsledky.
Byly chvíle, kdy jsi měla chuť to vzdát? Co ti tehdy pomohlo pokračovat?
Určitě jsem měla chuˇt to vzdát (směje se) a ne jednou. Já se pořád směju (ano, to je pravda, Peťa je opravdu sluníčko na našich skupinových lekcích - poznámka autorky), ale ne každý den je mi do smíchu. Ale pak mám vedle sebe lidi jako jsi ty, Hanička (další úžasná žena z našich skupinových lekcí - poznámka autorky), moje rodina a ti mě drží a pomůžou mi se z toho dostat.
Jak ses dostala právě k nordic walkingu?
Úplně v prvopočátku mě k tomu přivedla moje kamarádka Markéta, která s nordic walking v Covidu zhubla opravdu hodně kilo. Potom jsem objevila tvůj inzerát na kurz nordic walking pro začátečníky a přihlásila jsem se (Péťa přišla na podzimní kurz 2024 a hned mi byla nesmírně sympatická a bylo na ní vidět, že opravdu se sebou chce něco dělat - poznámka autorky).
Pamatuješ si na svůj první trénink? Jaké to bylo?
(¨Smích) Pamatuji si to moc dobře. Říkala jsi mi musíš chodit takhle, toto dělat takhle, mě to vůbec nešlo, byla jsem neohrabaná a říkala jsem, že nevím, jestli mě to chytne a ty jsi mi řekla
"ale chytne" :-) No a chytlo. (no samozřejmě - poznámka autorky).
V čem ti tento pohyb pomohl kromě samotného hubnutí?
Poznala jsem nové lidi, nová místa, dokážu věci, které jsem dřív vůbec nedokázala. Že vylezu na Sněžku, to jsem si nikdy nemylela, že dokážu. Líp se mi dýchá, jsem v kondici, vyjdu kopec. Nordic walking má ohromný vliv na psychiku a každý úspěch mě žene dál. Při nordic walking kondice roste velmi rychle, což je opravdu motivující.
Co dnes dokážeš nebo zvládneš, co pro tebe dříve bylo obtížné?
Třeba kopec, na kterém jsem dřív musela i 8x zastavit teď vyjdu bez zastavení. Moje kondince je úplně někde jinde než na začátku.
Co bys dnes poradila člověku, který má nadváhu, ale má pocit, že kvůli práci, rodině a nedostatku času nemá šanci něco změnit?
Když jsem začínala, říkala jsem si, že chodím do práce, mám děti, rodinu, domácnost, že není možné ještě k tomu stíhat nordic walking (Péťa k nám na skupinové lekce dojíždí - poznánka autorky), ale pak jsem přišla na to, že den má 24 hodin a že tu 1 hodinu denně si pro sebe zkrátka "urvu" a tohle jsem si vždycky řekla, že 1 hodina jen pro mě není tolik, abych si ji nemohla vzít.
A pak tam byla určitě i moje rodina, můj úžasný muž, který se podílí na chodu domácnosti. Ne vždy je u nás teplá večeře.... Můj muž mi hodně pomáhá :-)
Jaký byl podle tebe ten nejdůležitější krok, který ti pomohl vydržet?
To, že šla dolů váha (zatím -22kg - poznámka autorky). Dnes už to ale nedělám kvůli váze. Dnes to dělám, protože mě to prostě baví. Je to úžasné. Já si nasadím rukavičky a hole a to je jako když nasadíš sedmimílové boty a mašíruju. To je takové to, že chceš, že tě to baví.
Ale nejdůležitější byla opravdu ta váha, že to šlo dolů.
A na závěr – co bys vzkázala ženě, která právě teď stojí na začátku podobné cesty a bojí se, že ji nezvládne?
Že může začít každý den znova. A znova. A znova. Ať se ničeho nebojí, že každý den je nový začátek a že když chce, že to prostě dokáže. Kde je vůle, tam je cesta a když člověk opravdu chce něčeho dosáhnout, najde způsob, jak toho docílit.
Příběh Petry je důkazem, že ke změně nepotřebujeme čekat na ideální podmínky, více času ani na lepší chvíli. Někdy stačí začít tam, kde právě jsme, a udělat první krok.
Právě ten může postupně vést k dalším změnám. Ať už je to úprava jídelníčku, více pohybu nebo obyčejná procházka. Protože i cesta, která se na začátku zdá dlouhá, začíná prvním krokem.
Já jsem ráda, že jsem Péťu potkala a že již dva roky chodí na naše skupinové lekce kondiční nordic walking, ale že chodí i pravidelně sama.
A hlavně, že je opravdu inspirací a motivací pro ostatní.
Děkuji za důvěru, milá Péťo a věřím, že spolu nachodíme ještě stovky kilometrů.
